|
název |
Ruthenium |
latinsky |
Ruthenium |
anglicky |
Ruthenium |
francouzsky |
Ruthénium |
německy |
Ruthenium |
značka |
Ru |
protonové číslo |
44 |
relativní atomová hmotnost |
101,07 |
Paulingova elektronegativita |
2,2 |
elektronová konfigurace |
[Kr] 4d75s1 >> rozepsat |
teplota tání |
2607 K, 2334°C |
teplota varu |
4423 K, 4150°C |
skupina |
8 (VIII.B) |
perioda |
5 |
skupenství (při 20°C) |
pevné |
oxidační čísla ve sloučeninách |
+3, +4, +6, +8 |
|
 verze pro tisk
 diskusní skupiny (1)
|
Objevitel
Rok objevu |
Objevitelé |
1828 |
Gottfried W. Osann |
1844 |
Karl Klaus |
Vlastnosti
Je to šedý, tvrdý a ušlechtilý kov, který je poměrně vzácný. V přírodě se vyskytuje ve stopovém množství v platinových rudách, popř. v sulfidických rudách mědi a zinku.
Ruthenium bylo objeveno roku 1828 Gottfriedem W. Osannem, ale větší zásluha je dávána Karlu Klausovi, který v roce 1844 získal jeho čistý kov.
Průmyslová výroba
Ruthenium se získává z anodických kalů, které vznikají při elektrolytické rafinaci zinku. Tyto kaly však obsahují i další významné kovy (stříbro, zlato, platinu a palladium), které se získávají reakcí s kyselinou dusičnou v případě stříbra a lučavkou královskou v případě zbývajících tří kovů. Nerozpustný zbytek pak tvoří mimo jiné právě popisované ruthenium, osmium, ale i rhodium a iridium.
Použití
Ruthenium se používá převážně ke zvýšení tvrdosti platiny a palladia a také stejně jako osmium se používá jako katalyzátor. Přesto je roční spotřeba ruthenia poměrně malá - příčina je jeho vzácnost a celkem vysoká cena.
|