|
název |
Molybden |
latinsky |
Molybdaenum |
anglicky |
Molybdenum |
francouzsky |
Molybdéne |
německy |
Molybdän |
značka |
Mo |
protonové číslo |
42 |
relativní atomová hmotnost |
95,94 |
Paulingova elektronegativita |
2,16 |
elektronová konfigurace |
[Kr] 4d55s1 >> rozepsat |
teplota tání |
2896 K, 2623°C |
teplota varu |
4912 K, 4639°C |
skupina |
6 (VI.B) |
perioda |
5 |
skupenství (při 20°C) |
pevné |
oxidační čísla ve sloučeninách |
+2, +3, +4, +5, +6 |
|
 verze pro tisk
 diskusní skupiny (0)
|
Objevitel
Rok objevu |
Objevitel |
1778 |
Carl W. Scheele (1742-1786) |
Výskyt
Molybden a stejně tak i wolfram se v přírodě vyskytují podstatně vzácněji než chrom. Nejvýznamnější rudou molybdenu je molybdenit (MoS2 - sulfid molybdeničitý), méně významný pak wulfenit (PbMoO4 - molybdenan olovnatý).
Vlastnosti
Je to stříbrolesklý kov, který se vyznačuje vysokým bodem tání. Je značně odolný vůči působení kyselin, protože se snadno pasivuje. S kyslíkem se slučuje až za žáru.
Průmyslová výroba
Molybden se vyrábí ze své nejvýznamnější rudy molybdenitu (MoS2). Nejdříve se tato ruda převede pražením na oxid molybdenový (MoO3), který se dále redukuje vodíkem za vzniku molybdenu a vody.
2MoS2 + 5O2 → 2MoO3 + 2SO2
MoO3 + 3H2 → Mo + 3H2O
Použití
Molybden se používá jako přísada do speciálních ocelí, kde zvyšuje jejich mechanické vlastnosti (např. rychlořezná ocel) a odolnost vůči korozi.
Sloučeniny
MoO3 - oxid molybdenový
vzniká žíháním molybdenu v kyslíku; ve vodě nerozpustná látka
(NH4)2MoO4 - molybdenan amonný
využití v analytické chemii
|