| název |
Měď |
| latinsky |
Cuprum |
| anglicky |
Copper |
| francouzsky |
Cuivre |
| německy |
Kupfer |
| značka |
Cu |
| protonové číslo |
29 |
| relativní atomová hmotnost |
63,546 |
| Paulingova elektronegativita |
1,9 |
| elektronová konfigurace |
[Ar] 3d104s1
>> rozepsat |
| teplota tání |
1357,77 K, 1084,62°C |
| teplota varu |
3200 K, 2927°C |
| skupina |
11 (I.B) |
| perioda |
4 |
| skupenství (při 20°C) |
pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách |
+1, +2 |
|
verze pro tisk
diskusní skupiny
(8)
|
Objevitel
Tento prvek je známý již od starověku. Není znám konkrétní objevitel.
Výskyt
Ryzí měď se v přírodě nachází vzácně a vyskytuje se tedy převážně ve sloučeninách. Nejčastěji ji nacházíme ve formě sulfidů mezi něž patří například chalkosin (Cu2S - sulfid měďný) nebo chalkopyrit (CuFeS2 - sulfid měďnato-železnatý). Dalšími významnými minerály jsou kuprit (Cu2O - oxid měďný), malachit (CuCO3 . Cu(OH)2) a jemu velice podobný azurit (2CuCO3 . Cu(OH)2). Měď patří také mezi biogenní prvky, protože je součástí hemocyaninu obsaženého v "krvi" měkkýšů. Měď se ale jinak vyskytuje i v lidském organizmu.
Vlastnosti
Měď je měkký a ušlechtilý kov načervenalé barvy, který výborně vede elektrický proud. Na vzduchu je měď málo stálá. Ve vlhkém prostředí se působením kyslíku, oxidu uhličitého a vzdušné vlhkosti pokrývá tenkou vrstvičkou, která se nazývá měděnka (CuCO3 . Cu(OH)2). V kyselině chlorovodíkové (HCl) a ve zředěné kyselině sírové (H2SO4) se měď nerozpouští, ale s koncentrovanou kyselinou sírovou reaguje:
Cu + 2H2SO4 → CuSO4 + SO2 + 2H2O
Se zředěnou kyselinou dusičnou (HNO3) reaguje měď za vzniku oxidu dusnatého (NO):
3Cu + 8HNO3 → 3Cu(NO3)2 + 2NO + 4H2O
Naproti tomu s koncentrovanou kyselinou dusičnou reaguje za vzniku oxidu dusičitého (NO2):
Cu + 4HNO3 → Cu(NO3)2 + 2NO2 + 2H2O
Objevení mědi se datuje do roku 5000 př. n. l.
Průmyslová výroba
Výrobu mědi názorně vyjadřují tyto dvě rovnice:
2Cu2S + 3O2 → 2Cu2O + 2SO2
2Cu2O + Cu2S → 6Cu + SO2
Takto vzniklá měď se dále přečisťuje elektrolýzou, kde jako elektrolyt slouží roztok modré skalice (CuSO4). Odstraněné nečistoty (tzv. anodické kaly) mohou být dále zdrojem např. zlata nebo stříbra.
Použití
Jelikož je měď velmi dobrým vodičem elektrického proudu využívá se hlavně na výrobu různých vodičů. Dále se používá např. na výrobu měděných plechů nebo jako součást různých slitin. Nejznámější jsou mosazi (Cu + Zn) a bronzy (Cu + Sn). Měď ještě tvoří slitinu s niklem, která se nazývá Monelův kov, a tzv. mincovní slitiny, což jsou slitiny mědi se stříbrem nebo hliníkem. Přidává se také do klenotnického zlata a stříbra.
Sloučeniny
1. měďné
Cu2O - oxid měďný (v přírodě minerál kuprit)
červený, ve vodě nerozpustný prášek
Cu2S - sulfid měďný (v přírodě minerál chalkosin)
CuX - sloučeniny mědi s halogeny (kromě fluoru - CuF neexistuje)
bílé nerozpustné sloučeniny
2. měďnaté
CuO - oxid měďnatý
černý, ve vodě nerozpustný prášek
Cu(OH)2 - hydroxid měďnatý
světle modrá sraženina
a) rozpustné soli měďnaté
CuSO4 . 5H2O - pentahydrát síranu měďnatého (tzv. modrá skalice)
nejběžnější sloučenina mědi; využití v galvanotechnice a k výrobě přípravků proti škůdcům
CuCl2 . 2H2O - dihydrát chloridu měďnatého
zelená krystalická látka
CuX2 - sloučeniny mědi s halogeny (kromě jodu - CuI2 neexistuje)
barví plamen zeleně (tzv. plamenové zkoušky)
Cu(NO3)2 . 3H2O - trihydrát dusičnanu měďnatého
modrá krystalická látka
b) nerozpustné soli měďnaté
CuS - sulfid měďnatý
černá látka
CuCO3 . Cu(OH)2 -malachit
zelená látka
2CuCO3 . Cu(OH)2 -azurit
modrá látka
|
English version
