Měď

název	Měď
latinsky	Cuprum
anglicky	Copper
francouzsky	Cuivre
německy	Kupfer
značka	Cu
protonové číslo	29
relativní atomová hmotnost	63,546
Paulingova elektronegativita	1,9
elektronová konfigurace	[Ar] 3d¹⁰4s¹ >> rozepsat
teplota tání	1357,77 K, 1084,62°C
teplota varu	3200 K, 2927°C
skupina	11 (I.B)
perioda	4
skupenství (při 20°C)	pevné
oxidační čísla ve sloučeninách	+1, +2

verze pro tisk

diskusní skupiny
(8)

Objevitel

Tento prvek je známý již od starověku. Není znám konkrétní objevitel.

Výskyt

Ryzí měď se v přírodě nachází vzácně a vyskytuje se tedy převážně ve sloučeninách. Nejčastěji ji nacházíme ve formě sulfidů mezi něž patří například chalkosin (Cu₂S - sulfid měďný) nebo chalkopyrit (CuFeS₂ - sulfid měďnato-železnatý). Dalšími významnými minerály jsou kuprit (Cu₂O - oxid měďný), malachit (CuCO₃ . Cu(OH)₂) a jemu velice podobný azurit (2CuCO₃ . Cu(OH)₂). Měď patří také mezi biogenní prvky, protože je součástí hemocyaninu obsaženého v "krvi" měkkýšů. Měď se ale jinak vyskytuje i v lidském organizmu.

Vlastnosti

Měď je měkký a ušlechtilý kov načervenalé barvy, který výborně vede elektrický proud. Na vzduchu je měď málo stálá. Ve vlhkém prostředí se působením kyslíku, oxidu uhličitého a vzdušné vlhkosti pokrývá tenkou vrstvičkou, která se nazývá měděnka (CuCO₃ . Cu(OH)₂). V kyselině chlorovodíkové (HCl) a ve zředěné kyselině sírové (H₂SO₄) se měď nerozpouští, ale s koncentrovanou kyselinou sírovou reaguje:

Cu + 2H₂SO₄ → CuSO₄ + SO₂ + 2H₂O

Se zředěnou kyselinou dusičnou (HNO₃) reaguje měď za vzniku oxidu dusnatého (NO):

3Cu + 8HNO₃ → 3Cu(NO₃)₂ + 2NO + 4H₂O

Naproti tomu s koncentrovanou kyselinou dusičnou reaguje za vzniku oxidu dusičitého (NO₂):

Cu + 4HNO₃ → Cu(NO₃)₂ + 2NO₂ + 2H₂O

Objevení mědi se datuje do roku 5000 př. n. l.

Průmyslová výroba

Výrobu mědi názorně vyjadřují tyto dvě rovnice:

2Cu₂S + 3O₂ → 2Cu₂O + 2SO₂
2Cu₂O + Cu₂S → 6Cu + SO₂

Takto vzniklá měď se dále přečisťuje elektrolýzou, kde jako elektrolyt slouží roztok modré skalice (CuSO₄). Odstraněné nečistoty (tzv. anodické kaly) mohou být dále zdrojem např. zlata nebo stříbra.

Použití

Jelikož je měď velmi dobrým vodičem elektrického proudu využívá se hlavně na výrobu různých vodičů. Dále se používá např. na výrobu měděných plechů nebo jako součást různých slitin. Nejznámější jsou mosazi (Cu + Zn) a bronzy (Cu + Sn). Měď ještě tvoří slitinu s niklem, která se nazývá Monelův kov, a tzv. mincovní slitiny, což jsou slitiny mědi se stříbrem nebo hliníkem. Přidává se také do klenotnického zlata a stříbra.

Sloučeniny

1. měďné

Cu₂O - oxid měďný (v přírodě minerál kuprit)
červený, ve vodě nerozpustný prášek
Cu₂S - sulfid měďný (v přírodě minerál chalkosin)
CuX - sloučeniny mědi s halogeny (kromě fluoru - CuF neexistuje)
bílé nerozpustné sloučeniny

2. měďnaté

CuO - oxid měďnatý
černý, ve vodě nerozpustný prášek
Cu(OH)₂ - hydroxid měďnatý
světle modrá sraženina
a) rozpustné soli měďnaté
CuSO₄ . 5H₂O - pentahydrát síranu měďnatého (tzv. modrá skalice)
nejběžnější sloučenina mědi; využití v galvanotechnice a k výrobě přípravků proti škůdcům
CuCl₂ . 2H₂O - dihydrát chloridu měďnatého
zelená krystalická látka
CuX₂ - sloučeniny mědi s halogeny (kromě jodu - CuI₂ neexistuje)
barví plamen zeleně (tzv. plamenové zkoušky)
Cu(NO₃)₂ . 3H₂O - trihydrát dusičnanu měďnatého
modrá krystalická látka
b) nerozpustné soli měďnaté
CuS - sulfid měďnatý
černá látka
CuCO₃ . Cu(OH)₂ -malachit
zelená látka
2CuCO₃ . Cu(OH)₂ -azurit
modrá látka

English version