| |
| název |
Mangan |
| latinsky |
Manganum |
| anglicky |
Manganese |
| francouzsky |
Manganése |
| německy |
Mangan |
| značka |
Mn |
| protonové číslo |
25 |
| relativní atomová hmotnost |
54,938049 |
| Paulingova elektronegativita |
1,55 |
| elektronová konfigurace |
[Ar] 3d54s2
>> rozepsat |
| teplota tání |
1519 K, 1246°C |
| teplota varu |
2334 K, 2061°C |
| skupina |
7 (VII.B) |
| perioda |
4 |
| skupenství (při 20°C) |
pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách |
+2, +3, +4, +5, +6, +7 |
|
verze pro tisk
diskusní skupiny
(6)
|
Objevitel
| Rok objevu |
Objevitel |
| 1774 |
Carl W. Scheele (1742-1786) |
Výskyt
V přírodě je mangan velmi rozšířen a většinou doprovází rudy železa. Vyskytuje se převážně v minerálech pyroluzitu (oxid manganičitý - MnO2), hausmatitu (oxid manganato-manganitý - MnO . Mn2O3), manganitu - MnO(OH), braunitu (Mn2O3 - oxid manganitý) nebo dialogitu (uhličitan manganatý - MnCO3). Dále může být obsažen v minerálních vodách a v nepatrném množství se vyskytuje i v rostlinných a živočišných organizmech.
Vlastnosti
Je to stříbrolesklý, tvrdý a křehký kov podobný železu. Poměrně ochotně reaguje s kyselinami a zásadami za vzniku vodíku. Nejstálejší oxidační čísla manganu jsou II, IV a VII.
Tento kov byl objeven roku 1774 švédským chemikem Carlem W. Scheelem (1742-1786) a ten samý rok také izolován jeho spolupracovníkem Johanem G. Gahnem.
Průmyslová výroba
Mangan se vyrábí přímou redukcí směsi oxidu manganičitého (MnO2) a oxidu železitého (Fe2O3). V průběhu reakce vzniká slitina ferromangan, která však není čistá a obsahuje asi 80 % manganu. Naproti tomu čistý mangan se vyrábí elektrolýzou vodného roztoku síranu manganatého - MnSO4 nebo aluminotermií (podrobnější informace viz. hliník):
3Mn3O4 + 8Al → 4Al2O3 + 9Mn
Použití
Samotný mangan nemá velmi významného použití a využívá se tedy pouze na výrobu různých slitin - ferromangan (Mn + Fe) a manganové slitiny.
Významnější využití než mangan mají jeho sloučeniny - např. oxid manganičitý (MnO2) neboli burel je významný katalyzátor při chemických reakcích. Dále se používá také na výrobu galvanických článků (nejběžnější tzv. Leclancheův článek) nebo při výrobě skla. Dříve se jeho reakce s kyselinou chlorovodíkovou využívala na výrobu chloru:
MnO2 + 4HCl → Cl2 + MnCl2 + 2H2O
Velmi silných oxidačních vlastností manganistanu draselného (KMnO4) se využívá v kvantitativní analytické chemii ke stanovení množství látky, která se manganistanem oxiduje - tzv. manganometrie. V kyselém prostředí se manganistan redukuje až na oxidační číslo II, v neutrálním na IV.
MnO4- + 8H+ + 5e- → Mn2+ + 4H2O
MnO4- + 2H2O + 3e- → MnO2 + 4OH-
Sloučeniny
1. manganaté
MnCl2 . 4H2O - tetrahydrát chloridu manganatého
MnSO4 . 7H2O - heptahydrát síranu manganatého
2. manganité - málo stálé
3. manganičité
MnO2 - oxid manganičitý (burel)
katalyzátor, ... viz. Použití
4. manganisté
Mn2O7 - oxid manganistý
nestálá sloučenina, která postupně ztrácí kyslík a přechází na oxid manganičitý
5. manganany (MnO42-) - zelené
K2MnO4 - manganan draselný
6. manganistany (MnO4-) - fialové
KMnO4 - manganistan draselný
silné oxidační vlastnosti; použití v manganometrii; podrobnější informace viz. oddíl Použití
|
English version
