Periodická tabulka prvků

Úvodní strana
Periodická tabulka


 

Hliník

Předcházející prvek Následující prvek


název Hliník
latinsky Aluminium
anglicky Aluminium
francouzsky Aluminium
německy Aluminium
značka Al
protonové číslo 13
relativní atomová hmotnost 26,981538
Paulingova elektronegativita 1,61
elektronová konfigurace [Ne] 3s23p1
>> rozepsat
teplota tání 933,47 K, 660,32°C
teplota varu 2792 K, 2519°C
skupina 13 (III.A)
perioda 3
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +3
verze pro tisk
verze pro tisk


diskusní skupiny
diskusní skupiny
(11)

Objevitel

Rok objevu Objevitel
1825 Hans Christian Orsted (1777-1851)

Výskyt

Hliník je třetí nejrozšířenější prvek (po kyslíku a křemíku) a nejrozšířenější ze všech kovů na Zemi, ale v přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách. Nejvýznamnější rudou hliníku je bauxit (AlO(OH) - oxid-hydroxid hlinitý), ze kterého se také vyrábí. Další známou sloučeninou je kryolit (Na3[AlF6] - hexafluorohlinitan trisodný) a korund (Al2O3 - oxid hlinitý).

Vlastnosti

Je to stříbrošedý a měkký kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi (na vzduchu se pokrývá tenkou a souvislou vrstvičkou Al2O3). Hliník je amfoterní prvek - rozpouští se v kyselinách i v alkalických hydroxidech:

2Al + 6HCl → 2AlCl3 + 3H2
2Al + 2NaOH + 6H2O → 2Na[Al(OH)4] + 3H2

S koncentrovanou kyselinou dusičnou (HNO3) hliník nereaguje a je pasivován (tj. ztrácí schopnost reagovat se zředěnými roztoky kyselin). Díky své elektropozitivitě má hliník značnou afinitu (ochotu reagovat) ke kyslíku. Této vlastnosti využívá aluminotermie - metoda výroby některých kovů z jejich oxidů za použití hliníku jako redukčního činidla:

2Al + Fe2O3 → Al2O3 + 2Fe

Obecně se výroba kovů založená na tomto principu nazývá metalotermie. Pro metalotermickou výrobu kovů se kromě hliníku mohou použít i další elektropozitivní kovy (lithium, hořčík, atd.).

Průmyslová výroba

Hliník se vyrábí elektrolýzou taveniny bauxitu a kryolitu při teplotě asi 950°C. Na katodě se vylučuje čistý hliník a na grafitové anodě se vylučuje kyslík (O2), který zde hoří.

Použití

Hliník dobře vede elektrický proud, a proto se používá na výrobu vodičů. Dále se používá na výrobu různých předmětů (alobal, mince, hliníkové nádobí) a na výrobu slitin (např. dural - hliník, hořčík, měď a mangan). Významné využití má ještě při aluminotermické výrobě (viz. oddíl Vlastnosti) některých kovů.

Sloučeniny

1. bezkyslíkaté sloučeniny
AlF3 - fluorid hlinitý
s ostatními halogeny vytváří dimerní molekuly Al2X6 (např. Al2Cl6)
AlH3 - hydrid hlinitý
LiAlH4 - hydrid lithno-hlinitý
silné redukční činidlo, které se používá v organické chemii
2. kyslíkaté sloučeniny
Al2O3 - oxid hlinitý
v přírodě se vyskytuje jako minerál korund (jedna z nejtvrdších látek)
Al(OH)3 - hydroxid hlinitý
amfoterní látka
Al2(SO4)3 . 18H2O - oktadekahydrát síranu hlinitého
používá se v papírenském a textilním průmyslu a při úpravě vody
MIMIII(SO4)2 . 12H2O - obecný vzorec kamence
MI - Na+, K+, NH4+
MIII - Al3+, Cr3+, Fe3+, Ga3+, In3+
 
Copyright © 1998-2023 Jan Straka
Všechna práva vyhrazena. English version English version