| název | Radon |
| latinsky | Radon |
| anglicky | Radon |
| francouzsky | Radon |
| německy | Radon |
| značka | Rn |
| protonové číslo | 86 |
| relativní atomová hmotnost | [222] |
| Paulingova elektronegativita | - |
| elektronová konfigurace | [Xe] 4f145d106s26p6 1s22s22p63s23p63d104s24p64d105s25p64f145d106s26p6 |
| teplota tání | 202 K, -71°C |
| teplota varu | 211,3 K, -61,85°C |
| skupina | 18 (VIII.A) |
| perioda | 6 |
| skupenství (při 20°C) | plynné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | - |
| Rok objevu | Objevitel |
| 1900 | Friedrich E. Dorn |
V malém množství se radon vyskytuje v zemské atmosféře. Ze všech vzácných plynů se zde nejméně vyskytují právě radon (4 . 10-17%) a xenon (3,6 . 10-5%). V přírodě se spíše vyskytuje společně s radiem, z něhož také vzniká radioaktivním rozpadem.
Radon je bezbarvý, radioaktivní (s poločasem rozpadu 3,823 dne) a mimořádně chemicky netečný plyn, protože jeho valenční elektrony zcela zaplňují valenční orbitaly 6s a 6p a znemožňují tak reakci s jinými prvky. Tvoří pouze jednoatomové molekuly a je těžko zkapalnitelný z důvodu nízké teploty tání, která je způsobena velmi slabými van der Waalsovými silami mezi jednoatomovými molekulami radonu.
Byl objeven roku 1900 Friedrichem E. Dornem, ale poprvé byl izolován až roku 1908 sirem Williamem Ramsayem (1852-1916) a Robertem Whytlaw-Grayem.
Získává se jako vedlejší produkt při frakční destilaci vzduchu.
Dříve se radioaktivní radon používal při léčbě rakoviny k ozařování. Avšak z důvodu jeho krátkého poločasu rozpadu bylo od něj upuštěno.