| název | Xenon |
| latinsky | Xenon |
| anglicky | Xenon |
| francouzsky | Xénon |
| německy | Xenon |
| značka | Xe |
| protonové číslo | 54 |
| relativní atomová hmotnost | 131,29 |
| Paulingova elektronegativita | 2,6 |
| elektronová konfigurace | [Kr] 4d105s25p6 1s22s22p63s23p63d104s24p64d105s25p6 |
| teplota tání | 161,4 K, -111,75°C |
| teplota varu | 165,1 K, -108,05°C |
| skupina | 18 (VIII.A) |
| perioda | 5 |
| skupenství (při 20°C) | plynné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +2, +4, +6, +8 |
| Rok objevu | Objevitelé |
| 1898 | Sir William Ramsay (1852-1916) Morris W. Travers (1872-1961) |
V malém množství se xenon vyskytuje v zemské atmosféře (0,008 ml na 100 l vzduchu). Ze všech vzácných plynů se zde nejméně vyskytují právě xenon (3,6 . 10-5%) a radon (4 . 10-17%).
Xenon je bezbarvý a mimořádně chemicky netečný plyn, protože jeho valenční elektrony zcela zaplňují valenční orbitaly 5s a 5p a znemožňují tak reakci s jinými prvky. Tvoří pouze jednoatomové molekuly a je těžko zkapalnitelný z důvodu nízké teploty tání, která je způsobena velmi slabými van der Waalsovými silami mezi jednoatomovými molekulami xenonu. Ze všech vzácných plynů tvoří nejvíce sloučenin.
Získává se jako vedlejší produkt při frakční destilaci vzduchu.
Xenon se používá převážně na plnění žárovek, osvětlovacích trubic a výbojek.
XeF2 - fluorid xenonatý
XeF4 - fluorid xenoničitý
XeF6 - fluorid xenonový
XeO3 - oxid xenonový
v pevném stavu velmi explozivní (srovnatelný s TNT)
NaHXeO4 - hydrogenxenonan sodný
Na4XeO6 - xenoničelan sodný