| název | Ruthenium |
| latinsky | Ruthenium |
| anglicky | Ruthenium |
| francouzsky | Ruthénium |
| německy | Ruthenium |
| značka | Ru |
| protonové číslo | 44 |
| relativní atomová hmotnost | 101,07 |
| Paulingova elektronegativita | 2,2 |
| elektronová konfigurace | [Kr] 4d75s1 1s22s22p63s23p63d104s24p64d75s1 |
| teplota tání | 2607 K, 2334°C |
| teplota varu | 4423 K, 4150°C |
| skupina | 8 (VIII.B) |
| perioda | 5 |
| skupenství (při 20°C) | pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +3, +4, +6, +8 |
| Rok objevu | Objevitelé |
| 1828 | Gottfried W. Osann |
| 1844 | Karl Klaus |
Je to šedý, tvrdý a ušlechtilý kov, který je poměrně vzácný. V přírodě se vyskytuje ve stopovém množství v platinových rudách, popř. v sulfidických rudách mědi a zinku.
Ruthenium bylo objeveno roku 1828 Gottfriedem W. Osannem, ale větší zásluha je dávána Karlu Klausovi, který v roce 1844 získal jeho čistý kov.
Ruthenium se získává z anodických kalů, které vznikají při elektrolytické rafinaci zinku. Tyto kaly však obsahují i další významné kovy (stříbro, zlato, platinu a palladium), které se získávají reakcí s kyselinou dusičnou v případě stříbra a lučavkou královskou v případě zbývajících tří kovů. Nerozpustný zbytek pak tvoří mimo jiné právě popisované ruthenium, osmium, ale i rhodium a iridium.
Ruthenium se používá převážně ke zvýšení tvrdosti platiny a palladia a také stejně jako osmium se používá jako katalyzátor. Přesto je roční spotřeba ruthenia poměrně malá - příčina je jeho vzácnost a celkem vysoká cena.