| název | Molybden |
| latinsky | Molybdaenum |
| anglicky | Molybdenum |
| francouzsky | Molybdéne |
| německy | Molybdän |
| značka | Mo |
| protonové číslo | 42 |
| relativní atomová hmotnost | 95,94 |
| Paulingova elektronegativita | 2,16 |
| elektronová konfigurace | [Kr] 4d55s1 1s22s22p63s23p63d104s24p64d55s1 |
| teplota tání | 2896 K, 2623°C |
| teplota varu | 4912 K, 4639°C |
| skupina | 6 (VI.B) |
| perioda | 5 |
| skupenství (při 20°C) | pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +2, +3, +4, +5, +6 |
| Rok objevu | Objevitel |
| 1778 | Carl W. Scheele (1742-1786) |
Molybden a stejně tak i wolfram se v přírodě vyskytují podstatně vzácněji než chrom. Nejvýznamnější rudou molybdenu je molybdenit (MoS2 - sulfid molybdeničitý), méně významný pak wulfenit (PbMoO4 - molybdenan olovnatý).
Je to stříbrolesklý kov, který se vyznačuje vysokým bodem tání. Je značně odolný vůči působení kyselin, protože se snadno pasivuje. S kyslíkem se slučuje až za žáru.
Molybden se vyrábí ze své nejvýznamnější rudy molybdenitu (MoS2). Nejdříve se tato ruda převede pražením na oxid molybdenový (MoO3), který se dále redukuje vodíkem za vzniku molybdenu a vody.
2MoS2 + 5O2 → 2MoO3 + 2SO2
MoO3 + 3H2 → Mo + 3H2O
Molybden se používá jako přísada do speciálních ocelí, kde zvyšuje jejich mechanické vlastnosti (např. rychlořezná ocel) a odolnost vůči korozi.
MoO3 - oxid molybdenový
vzniká žíháním molybdenu v kyslíku; ve vodě nerozpustná látka
(NH4)2MoO4 - molybdenan amonný
využití v analytické chemii