| název | Zirkonium |
| latinsky | Zirkonium |
| anglicky | Zirconium |
| francouzsky | Zirconium |
| německy | Zirkonium |
| značka | Zr |
| protonové číslo | 40 |
| relativní atomová hmotnost | 91,224 |
| Paulingova elektronegativita | 1,33 |
| elektronová konfigurace | [Kr] 4d25s2 1s22s22p63s23p63d104s24p64d25s2 |
| teplota tání | 2128 K, 1855°C |
| teplota varu | 4682 K, 4409°C |
| skupina | 4 (IV.B) |
| perioda | 5 |
| skupenství (při 20°C) | pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +4 |
| Rok objevu | Objevitel |
| 1789 | Martin H. Klaproth (1743-1817) |
Zirkonium se v přírodě vyskytuje méně často než titan a většinou jako příměs různých minerálů. Nejvýznamnější nerosty obsahující zirkonium jsou zirkon (ZrSiO4 - křemičitan zirkoničitý) a baddeleyit (ZrO2 - oxid zirkoničitý).
Zirkonium je černý kov velmi podobný hafniu. Vyniká velkou odolností vůči kyselinám a reaguje pouze s kyselinou fluorovodíkovou - HF a lučavkou královskou.
Praktické využití zirkonia je poměrně malé. Používá se např. při konstrukci jaderných reaktorů nebo jako přísada do různých slitin.
ZrC - karbid zirkoničitý
používá se např. jako brusný materiál
ZrO2 - oxid zirkoničitý
bílý prášek