| název | Vanad |
| latinsky | Vanadium |
| anglicky | Vanadium |
| francouzsky | Vanadium |
| německy | Vanadium |
| značka | V |
| protonové číslo | 23 |
| relativní atomová hmotnost | 50,9415 |
| Paulingova elektronegativita | 1,63 |
| elektronová konfigurace | [Ar] 3d34s2 1s22s22p63s23p63d34s2 |
| teplota tání | 2183 K, 1910°C |
| teplota varu | 3680 K, 3407°C |
| skupina | 5 (V.B) |
| perioda | 4 |
| skupenství (při 20°C) | pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +2, +3, +4, +5 |
| Rok objevu | Objevitel |
| 1801 | Andres M. del Rio |
Vanad je v přírodě značně rozšířen, ale vyskytuje se pouze ve sloučeninách. Nejvýznamnějšími minerály obsahující vanad jsou vanadinit, patronit a karnotit, který je zároveň také významnou rudou uranu. Vanad je také součástí ropy (převážně kanadské a venezuelské) a získává se ze zbytků po její destilaci.
Vanad je ocelově šedý a tvrdý kov, který má vysokou teplotu tání. Sloučeniny vanadu obsahující tento kov v nižších oxidačních číslech jsou barevné.
Výroba vanadu je poměrně složitá. V konečné fázi výroby se oxid vanadičný (V2O5) redukuje železem nebo železnými rudami a vzniká tzv. ferrovanad. Tato látka se dále může používat ke zušlechťování oceli - viz. oddíl Použití.
Vanad se používá převážně jako přísada oceli a různých dalších slitin, kde zlepšuje jejich mechanické vlastnosti. Zvyšuje hlavně odolnost proti opotřebení za velmi vysokých teplot - např. rychlořezná ocel.
V2O5 - oxid vanadičný
používá se jako katalyzátor oxidačních reakcí
VF5 - fluorid vanadičný