| název | Titan |
| latinsky | Titanium |
| anglicky | Titanium |
| francouzsky | Titane |
| německy | Titan |
| značka | Ti |
| protonové číslo | 22 |
| relativní atomová hmotnost | 47,867 |
| Paulingova elektronegativita | 1,54 |
| elektronová konfigurace | [Ar] 3d24s2 1s22s22p63s23p63d24s2 |
| teplota tání | 1941 K, 1668°C |
| teplota varu | 3560 K, 3287°C |
| skupina | 4 (IV.B) |
| perioda | 4 |
| skupenství (při 20°C) | pevné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | +3, +4 |
| Rok objevu | Objevitel |
| 1791 | William Gregor |
Titan je sedmým nejrozšířenějším kovem v zemské kůře. V malém množství je obsažen ve většině minerálů a mezi jeho nejvýznamnější rudy patří ilmenit - (FeTiO3 oxid železnato-titaničitý) a rutil (TiO2 - oxid titaničitý).
Titan je velmi tvrdý a lehký kov ocelového vzhledu, který je dobře odolný vůči korozi. Podobně jako u většiny d-prvků, závisí jeho reaktivita na úpravě povrchu. Dokonale vyleštěn odolává za laboratorní teploty i kyselinám.
Titan byl objeven roku 1791 Williamem Gregorem a poprvé pojmenován Martinem H. Klaprothem (1743-1817) roku 1795.
Běžné hutní metody, které se využívají k výrobě jiných kovů, jsou v případě titanu neúčinné. Příčina spočívá ve značné ochotě titanu reagovat za zvýšené teploty s kyslíkem, vodíkem, uhlíkem a dusíkem. Nejčastěji se tedy titan vyrábí redukcí par chloridu titaničitého hořčíkem v inertní argonové atmosféře.
TiCl4 + 2Mg → Ti + 2MgCl2
Titan vzniklý touto reakcí je tuhá a pórovitá látka, která se po odstranění chloridu hořečnatého a nezreagovaného hořčíku dále čistí.
Pro své vlastnosti se používá převážně v raketové technice, v leteckém průmyslu (potahy supersonických letadel) a na výrobu antikorozních ocelí.
TiO2 - oxid titaničitý (známý také pod názvem titanová běloba)
velmi stálá látka používaná jako bílý pigment
TiCl4 - chlorid titaničitý
meziprodukt při výrobě elementárního titanu