Titan

Zdroj: http://www.tabulka.cz/prvky/ukaz.asp?id=22

název Titan
latinsky Titanium
anglicky Titanium
francouzsky Titane
německy Titan
značka Ti
protonové číslo 22
relativní atomová hmotnost 47,867
Paulingova elektronegativita 1,54
elektronová konfigurace [Ar] 3d24s2
1s22s22p63s23p63d24s2
teplota tání 1941 K, 1668°C
teplota varu 3560 K, 3287°C
skupina 4 (IV.B)
perioda 4
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +3, +4

Objevitel

Rok objevu Objevitel
1791 William Gregor

Výskyt

Titan je sedmým nejrozšířenějším kovem v zemské kůře. V malém množství je obsažen ve většině minerálů a mezi jeho nejvýznamnější rudy patří ilmenit - (FeTiO3 oxid železnato-titaničitý) a rutil (TiO2 - oxid titaničitý).

Vlastnosti

Titan je velmi tvrdý a lehký kov ocelového vzhledu, který je dobře odolný vůči korozi. Podobně jako u většiny d-prvků, závisí jeho reaktivita na úpravě povrchu. Dokonale vyleštěn odolává za laboratorní teploty i kyselinám.
Titan byl objeven roku 1791 Williamem Gregorem a poprvé pojmenován Martinem H. Klaprothem (1743-1817) roku 1795.

Průmyslová výroba

Běžné hutní metody, které se využívají k výrobě jiných kovů, jsou v případě titanu neúčinné. Příčina spočívá ve značné ochotě titanu reagovat za zvýšené teploty s kyslíkem, vodíkem, uhlíkem a dusíkem. Nejčastěji se tedy titan vyrábí redukcí par chloridu titaničitého hořčíkem v inertní argonové atmosféře.

TiCl4 + 2Mg → Ti + 2MgCl2

Titan vzniklý touto reakcí je tuhá a pórovitá látka, která se po odstranění chloridu hořečnatého a nezreagovaného hořčíku dále čistí.

Použití

Pro své vlastnosti se používá převážně v raketové technice, v leteckém průmyslu (potahy supersonických letadel) a na výrobu antikorozních ocelí.

Sloučeniny

TiO2 - oxid titaničitý (známý také pod názvem titanová běloba)
velmi stálá látka používaná jako bílý pigment
TiCl4 - chlorid titaničitý
meziprodukt při výrobě elementárního titanu

Copyright © 1998-2023 Jan Straka
Všechna práva vyhrazena.