| název | Argon |
| latinsky | Argon |
| anglicky | Argon |
| francouzsky | Argon |
| německy | Argon |
| značka | Ar |
| protonové číslo | 18 |
| relativní atomová hmotnost | 39,948 |
| Paulingova elektronegativita | - |
| elektronová konfigurace | [Ne] 3s23p6 1s22s22p63s23p6 |
| teplota tání | 83,8 K, -189,35°C |
| teplota varu | 87,3 K, -185,85°C |
| skupina | 18 (VIII.A) |
| perioda | 3 |
| skupenství (při 20°C) | plynné |
| oxidační čísla ve sloučeninách | - |
| Rok objevu | Objevitelé |
| 1894 | Lord John William Strutt Rayleigh (1842-1919) Sir William Ramsay (1852-1916) |
V malém množství se argon vyskytuje v zemské atmosféře (přibližně 1,28%). Ze všech vzácných plynů je zde nejvíce zastoupen právě argon.
Argon je bezbarvý a mimořádně chemicky netečný plyn, protože jeho valenční elektrony zcela zaplňují valenční orbitaly 3s a 3p a znemožňují tak reakci s jinými prvky. Tvoří pouze jednoatomové molekuly a je těžko zkapalnitelný z důvodu nízké teploty tání, která je způsobena velmi slabými van der Waalsovými silami mezi jednoatomovými molekulami argonu.
Přítomnost argonu ve vzduchu předpokládal anglický chemik a fyzik Henry Cavendish (1731-1810) již roku 1785, ale poprvé byl připraven až roku 1894 lordem Rayleighem (1842-1919) a sirem Williamem Ramsayem (1852-1916).
Získává se jako vedlejší produkt při frakční destilaci vzduchu.
Argon se používá převážně na plnění žárovek, osvětlovacích trubic a výbojek. Mimo to se využívá k vytvoření inertní atmosféry při svařování hliníku a hořčíku, popř. jejich slitin a také při práci s hořlavinami.