Hliník

Zdroj: http://www.tabulka.cz/prvky/ukaz.asp?id=13

název Hliník
latinsky Aluminium
anglicky Aluminium
francouzsky Aluminium
německy Aluminium
značka Al
protonové číslo 13
relativní atomová hmotnost 26,981538
Paulingova elektronegativita 1,61
elektronová konfigurace [Ne] 3s23p1
1s22s22p63s23p1
teplota tání 933,47 K, 660,32°C
teplota varu 2792 K, 2519°C
skupina 13 (III.A)
perioda 3
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +3

Objevitel

Rok objevu Objevitel
1825 Hans Christian Orsted (1777-1851)

Výskyt

Hliník je třetí nejrozšířenější prvek (po kyslíku a křemíku) a nejrozšířenější ze všech kovů na Zemi, ale v přírodě se vyskytuje pouze ve sloučeninách. Nejvýznamnější rudou hliníku je bauxit (AlO(OH) - oxid-hydroxid hlinitý), ze kterého se také vyrábí. Další známou sloučeninou je kryolit (Na3[AlF6] - hexafluorohlinitan trisodný) a korund (Al2O3 - oxid hlinitý).

Vlastnosti

Je to stříbrošedý a měkký kov, který se vyznačuje malou hustotou, výbornou tepelnou a elektrickou vodivostí, kujností, tažností a odolností vůči korozi (na vzduchu se pokrývá tenkou a souvislou vrstvičkou Al2O3). Hliník je amfoterní prvek - rozpouští se v kyselinách i v alkalických hydroxidech:

2Al + 6HCl → 2AlCl3 + 3H2
2Al + 2NaOH + 6H2O → 2Na[Al(OH)4] + 3H2

S koncentrovanou kyselinou dusičnou (HNO3) hliník nereaguje a je pasivován (tj. ztrácí schopnost reagovat se zředěnými roztoky kyselin). Díky své elektropozitivitě má hliník značnou afinitu (ochotu reagovat) ke kyslíku. Této vlastnosti využívá aluminotermie - metoda výroby některých kovů z jejich oxidů za použití hliníku jako redukčního činidla:

2Al + Fe2O3 → Al2O3 + 2Fe

Obecně se výroba kovů založená na tomto principu nazývá metalotermie. Pro metalotermickou výrobu kovů se kromě hliníku mohou použít i další elektropozitivní kovy (lithium, hořčík, atd.).

Průmyslová výroba

Hliník se vyrábí elektrolýzou taveniny bauxitu a kryolitu při teplotě asi 950°C. Na katodě se vylučuje čistý hliník a na grafitové anodě se vylučuje kyslík (O2), který zde hoří.

Použití

Hliník dobře vede elektrický proud, a proto se používá na výrobu vodičů. Dále se používá na výrobu různých předmětů (alobal, mince, hliníkové nádobí) a na výrobu slitin (např. dural - hliník, hořčík, měď a mangan). Významné využití má ještě při aluminotermické výrobě (viz. oddíl Vlastnosti) některých kovů.

Sloučeniny

1. bezkyslíkaté sloučeniny
AlF3 - fluorid hlinitý
s ostatními halogeny vytváří dimerní molekuly Al2X6 (např. Al2Cl6)
AlH3 - hydrid hlinitý
LiAlH4 - hydrid lithno-hlinitý
silné redukční činidlo, které se používá v organické chemii
2. kyslíkaté sloučeniny
Al2O3 - oxid hlinitý
v přírodě se vyskytuje jako minerál korund (jedna z nejtvrdších látek)
Al(OH)3 - hydroxid hlinitý
amfoterní látka
Al2(SO4)3 . 18H2O - oktadekahydrát síranu hlinitého
používá se v papírenském a textilním průmyslu a při úpravě vody
MIMIII(SO4)2 . 12H2O - obecný vzorec kamence
MI - Na+, K+, NH4+
MIII - Al3+, Cr3+, Fe3+, Ga3+, In3+

Copyright © 1998-2023 Jan Straka (straka@tabulka.cz)
Všechna práva vyhrazena.