Rtuť

Zdroj: http://www.tabulka.cz/prvky/ukaz.asp?id=80

název Rtuť
latinsky Hydrargyrum
anglicky Mercury
francouzsky Mercure
německy Quecksilber
značka Hg
protonové číslo 80
relativní atomová hmotnost 200,59
Paulingova elektronegativita 2
elektronová konfigurace [Xe] 4f145d106s2
1s22s22p63s23p63d104s24p64d105s25p64f145d106s2
teplota tání 234,32 K, -38,83°C
teplota varu 629,88 K, 356,73°C
skupina 12 (II.B)
perioda 6
skupenství (při 20°C) kapalné
oxidační čísla ve sloučeninách +1, +2

Objevitel

Tento prvek je známý již od starověku. Není znám konkrétní objevitel.

Výskyt

V přírodě se vyskytuje ve sloučeninách, vzácně ryzí. Nejznámější rudou je cynabarit (HgS - sulfid rtuťnatý) neboli rumělka.

Vlastnosti

Rtuť je stříbrolesklý a za laboratorní teploty kapalný (jediný kapalný kov za těchto podmínek) kov. S některými kovy (Na, Ag, Au, Cu, Zn a Cd) tvoří slitiny, které se nazývají amalgámy. Vůbec se však neslévá se železem, kobaltem a niklem. Všechny amalgámy mají rozsáhlé použití - viz. oddíl Použití. Jelikož je rtuť ušlechtilý kov, reaguje pouze s kyselinami, které mají oxidační účinky. Reakce s koncentrovanou kyselinou sírovou (H2SO4):

Hg + 2H2SO4 → HgSO4 + SO2 + 2H2O

Se zředěnou kyselinou dusičnou (HNO3) reaguje rtuť za vzniku oxidu dusnatého (NO):

6Hg + 8HNO3 → 3Hg2(NO3)2 + 2NO + 4H2O

Naproti tomu s koncentrovanou kyselinou dusičnou reaguje za vzniku oxidu dusičitého (NO2):

Hg + 4HNO3 → Hg(NO3)2 + 2NO2 + 2H2O

Rtuť je odolná vůči působení hydroxidů alkalických kovů, ale při běžných teplotách ochotně reaguje se sírou a halogeny. Se vzdušným kyslíkem nereaguje.
Páry rtuti jsou jedovaté! Otrava rtutí se může projevit sliněním, červenáním dásní, uvolňováním zubů a nervovými poruchami.
Rtuť byla známa již ve starověku, protože byla objevena archeology v egyptské hrobce datované do roku 1500 př. n. l. Zvláštní význam měla rtuť ve středověké alchymii.

Průmyslová výroba

Rtuť se vyrábí pražením sulfidu rtuťnatého (HgS) v proudu vzduchu. Tuto reakci vyjadřuje následující rovnice:

HgS + O2 → Hg + SO2

Jak je z rovnice vidět vzniká oxid siřičitý (SO2) a páry rtuti, které po ochlazení kondenzují. Získaná rtuť se dále přečisťuje.
Další možností výroby rtuti je pražení sulfidických rud se železným odpadem nebo s oxidem vápenatým (CaO). Tento postup však můžeme použít pouze v případě kvalitní rudy, která obsahuje dostatečné množství rtuti.

HgS + Fe → Hg + FeS
4HgS + 4CaO → 4Hg + 3CaS + CaSO4

Použití

Rtuť se používá hlavně jako náplň teploměrů, manometrů a k přípravě různých amalgámů. Ty se používají např. ve stomatologii na zubní plomby, k pozlacování, postříbřování atd. Zajímavé využití amalgámů je výroba hydroxidu sodného (NaOH):

2Na+ + 2e- + 2nHg → 2NaHgn
2Cl- - 2e- → Cl2
2NaHgn + 2H2O → 2NaOH + H2 + 2nHg

Dále se amalgámy používají např. při výrobě zlata. Nejsnazší a nejvýhodnější likvidace rtuti je posypání zinkovým prachem (častěji však sírou), kdy vznikne taktéž amalgám, který na rozdíl od rtuti již není jedovatý a který se poté snadno odstraní.

Sloučeniny

1. rtuťné (dimerní kationt Hg22+)
Hg2(NO3)2 - dusičnan rtuťný
Hg2Cl2 - chlorid rtuťný (kalomel)
bílá, ve vodě nerozpustná látka
2. rtuťnaté
HgO - oxid rtuťnatý
dvě modifikace (červená a žlutá)
HgCl2 - chlorid rtuťnatý (sublimát)
řadí se mezi prudké jedy
HgS - sulfid rtuťnatý (cynabarit nebo také rumělka)
HgI2 - jodid rtuťnatý

Copyright © 1998-2017 Jan Straka (straka@tabulka.cz)
Všechna práva vyhrazena.