Kadmium

Zdroj: http://www.tabulka.cz/prvky/ukaz.asp?id=48

název Kadmium
latinsky Cadmium
anglicky Cadmium
francouzsky Cadmium
německy Cadmium
značka Cd
protonové číslo 48
relativní atomová hmotnost 112,411
Paulingova elektronegativita 1,69
elektronová konfigurace [Kr] 4d105s2
1s22s22p63s23p63d104s24p64d105s2
teplota tání 594,22 K, 321,07°C
teplota varu 1040 K, 767°C
skupina 12 (II.B)
perioda 5
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách +2

Objevitel

Rok objevu Objevitel
1817 Friedrich Strohmeyer

Výskyt

V přírodě kadmium doprovází zinečnaté rudy, ze kterých se také vyrábí frakční destilací nebo elektrolyticky.

Vlastnosti

Je to bílý, tažný a neušlěchtilý kov, který se svými chemickými vlastnostmi značně podobá zinku. Narozdíl od zinku však není amfoterní. Kadmium přímo reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Na vzduchu shoří na oxid kademnatý (CdO) a s kyselinami reaguje za vzniku vodíku.
Sloučeniny kadmia jsou mimořádně jedovaté. V lidském těle se hromadí hlavně v ledvinách a játrech, přičemž příjem i velmi malých dávek tohoto kovu může vést k selhání ledvin. Kadmium také dokáže vytěsnit zinek z různých enzymů, a tím porušit průběh metabolických reakcí. Z tohoto důvodu vyžadují sloučeniny kadmia zvláštní skladování.

Použití

Kadmium se používá hlavně jako přísada do různých slitin a také na výrobu galvanických článků (Ni-Cd akumulátory). Dále se může využívat i jako antikorozní materiál.

Sloučeniny

CdO - oxid kademnatý
nerozpustný hnědý prášek, který vzniká např. při spalování kadmia
Cd(OH)2 - hydroxid kademnatý
bílá sraženina
CdS - sulfid kademnatý
žlutý, ve vodě rozpustný prášek, který se využívá jako barvivo (tzv. kadmiová žluť)

Copyright © 1998-2017 Jan Straka (straka@tabulka.cz)
Všechna práva vyhrazena.